PSYCHOTERAPIE A PORADENSTVÍ
Psychoterapii vnímám ve velké míře jako profesionální, ale zároveň velmi lidský vztah mezi dvěma lidmi. Věřím tomu, že když zažijeme vztah, kde je někdo druhý ochoten podívat se na svět našima očima bez hodnocení a snahy určovat naše směrování v životě, roste naše vlastní kapacita být k sobě všímaví, orientovat se lépe v sobě a ve svém životě a nacházet vlastní kreativní řešení. Při práci s lidmi vycházím z toho, že každý máme své pochopitelné důvody k tomu, že se v tuto chvílí cítíme nebo přemýšlíme zrovna tímto způsobem. Již to, že se ve vztahu s druhým člověkem setkáme s opravdovou snahou nám porozumět a pochopit, může být velkou pomocí a léčivým zážitkem. Snažím se tedy s lidmi vytvořit vztah, který je bezpečný a respektující a ve kterém mohou s mojí pomocí nacházet lepší orientaci v sobě samotných a ve svém životě, emocích, tělesných pocitech, potřebách a vztazích. Společně pak můžeme pracovat na procesu změny, kde mají klienti hlavní slovo v tom, jakým směrem se bude změna ubírat a v jakém tempu.
Zároveň vím, že se lidé různí v tom, jaký způsob terapeutické práce upřednostňují, co považují při spolupráci s psychologem za přínosné, nebo co naopak nevnímají jako užitečné. Mohou být období nebo oblasti, kdy lidé preferují nějakou přímější radu, více vedení z mojí strany, nebo chtějí slyšet můj názor, zkusit si nějakou techniku. Po vzájemné dohodě jsem tomu také otevřená.
Svůj způsob práce bych tedy popsala jako flexibilně centrovaný kolem hodnot, které blíže popisuji níže, přičemž se vždy ohlížím na individualitu a preference daného člověka, který ke mně přichází. Ve finále je pak spolupráce s každým člověkem trochu jiná a možnost oboustranného dialogu mezi mnou a klienty o tom, kam a jak se budeme ubírat dál, je po celou dobu otevřená.
-
Trpělivost a nehodnocení:
Věřím, že změny mohou vyžadovat čas a je přirozené, že někdy nevíme, tápeme a třeba se i vracíme o krok nazpět. Vzhledem k tomu mi nedává smysl přistupovat k druhým s očekáváním toho, jak rychle a v jakém směru by se měli měnit. Je pro mě důležité, aby moji klienti mohli procesem vnitřních psychických změn a změn ve svém vnějším životě procházet svým vlastním tempem bez tlaků a očekávání z mojí strany. Proces psychoterapie tak může být jak prostorem pro to dělat velké změny a zkoušet si úplně nové způsoby reagování a smýšlení, tak prostorem pro to někdy nevědět, jak dál, setkat se s obavami, nebo mít potřebu se na chvíli zatavit.
-
Podpora autonomie a vlastních zdrojů:
Věřím tomu, že potenciál rozvíjet se v životě konstruktivním směrem máme všichni, ale vlivem nepříznivých životních podmínek a zkušeností ho můžeme dočasně ztrácet. Je mi blízké pracovat tak, abych co nejvíce pomáhala lidem podpořit a dále rozvíjet jejich vlastní zdroje, o které se budou moci ve svém životě opírat i dál po skončení terapie. Stejnou pozornost jako tomu, co někoho v životě trápí a co se nedaří, se snažím věnovat také všemu, co je v jeho životě funkční a co ho vede vpřed navzdory překážkám. Lidé si tak mohou začít více všímat svých silných stránek, zdrojů motivace a odolnosti, toho, co je těší a dodává jim energii, nebo také drobných kroků v před, které je jinak lehké přehlédnout.
-
Bezpečný a stabilní vztah, ve kterém mohou být lidé sami sebou
Vztah, který je stabilní a ve kterém je bezpečné vyjádřit různé pocity, zažít něco jinak než v dosavadních vztazích a podívat se třeba i na náročná témata a prožitky, když se klienti cítí připravení. Stejně tak v něm má místo třeba radost a spokojenost. Není mi blízké druhé hodnotit, posuzovat jejich pocity, myšlenky nebo chování ve smyslu dobrý, lepší, nebo ne dost dobrý. Do vztahu s klienty tedy přistupuji s otevřeností setkat se s nimi v jejich komplexnosti, přirozenosti, a respektovat jejich rozhodnutí, jak naložit se svým životem včetně všeho toho, na co si v terapii přišli.
-
Otevřený dialog a flexibilita:
Zajímá mě zpětná vazba mých klientů k naší společné práci. Po vzájemné domluvě a oboustranném souhlasu si pravidelně vyhrazuji čas, kdy s klienty mluvíme o tom, jestli dosavadní způsob práce naplňuje jejich potřeby a očekávání, a případně co by chtěli jinak. Vycházím ze zkušenosti s tím, že je každý člověk jiný v tom, jaký druh podpory považuje za užitečný pro svůj optimální rozvoj v danou chvíli. A také z toho, že současné výzkumy v oblasti psychoterapie ukazují, že si lidé z psychoterapie odnášejí nejvíce, když se podaří ji co nejvíce „ušít na míru“ danému člověku.
-
Kontakt s věděním a výzkumem kolem psychoterapie:
Upřímně mě baví dovídat se stále nové věci o oboru, kterému se věnuji, a dále se v něm vzdělávat. Ráda sbírám inspiraci v psychologické literatuře, čtu empirické studie a postřehy z praxe dalších terapeutů. Jsem ráda v podporujícím kontaktu s dalšími psychoterapeuty a také s lidmi teprve se vzdělávajícími v psychologii. Ostatně tomu všemu se věnuji i ve své akademické činnosti a ve výuce studentů psychologie.
I když se o své zkušenosti a znalosti psychologie opírám také během své terapeutické práce, při setkání s konkrétními lidmi je využívám především k tomu, abych jim hlouběji porozuměla a vytvořila dobré podmínky pro jejich vlastní růst a změnu. Tedy nikoliv k tomu, abych je hodnotila a posuzovala
Tak jako vztahy s důležitými lidmi v dětství spoluutvářejí to, kým se v dospělosti stáváme, i dobře fungující (a klientům vyhovující) terapeutický vztah se může stát prostředkem, díky němuž se lidé mohou měnit a zlepšovat své fungování v životě, což také dokládá mnoho výzkumných poznatků.
-
Monitoring, reflektování mé terapeutické práce a kontinuální vzdělávání se:
Abych mohla být lidem takovým společníkem na jejich cestě, o kterého se budou moci bez obav opřít i v náročných situacích, docházím pravidelně na supervizi a intervizi, kterou také vnímám jako součást etického přístupu k terapeutické práci. Se supervizorem, odborníkem vyškoleným pro tento účel, nebo s intervizní skupinou kolegů terapeutů, hovořím o své terapeutické práci a získávám od nich podněty pro svůj další profesní rozvoj. Veškeré údaje týkající se mých klientů jsou anonymizované kvůli ochraně jejich soukromí.